2.2 Politická reprezentace: strany, politici a korporativistické koalice
Politická vrstva je místem, kde se obstrukce převádí do legislativních výsledků, a zároveň místem, kde se z ní stává identitární téma. Empiricky nejlépe doložený je vztah mezi pravicovým populismem a popíráním: Jylhä & Hellmer (2020) ukazují, že prediktorem není nevzdělanost, ale exkluzionistické a antiegalitární preference spolu s antiestablishmentovými postoji. Radikálnější tezi — že fosilní kapitál a krajní pravice tvoří historicky srostlou formaci — rozvíjejí Malm & Zetkin Collective (White Skin, Black Fuel, 2021) a v podobě explicitní hypotézy Conversi, Karkour & Enguer (2026).
Podkategorie
Krajně pravicové a pravicově-populistické strany
Strany, pro něž klimatická politika není hospodářskou otázkou, ale identitárním konfliktem: symbolem odcizené elity, Bruselu a městského liberalismu. Jejich odpor je proto málo citlivý na věcné argumenty a stabilnější než u aktérů s materiálním zájmem — nepotřebuje fosilní financování, vystačí si s elektorátem.
Mainstreamové strany a jejich frakce
Konzervativní, liberální i sociálnědemokratické formace, které od roku 2023 přebírají obstrukční rámce („regulační pauza", revize Green Dealu, náklady na domácnosti); analyticky klíčové, protože posouvají obstrukci z okraje do středu politického spektra.
Politici a političtí podnikatelé
Jednotlivci jako samostatné uzly sítě: nositelé obstrukce, kteří téma udržují v agendě vlastní iniciativou a osobní vahou, často nad rámec stranické linie. Úroveň je analyticky nutná proto, že stranické programy bývají umírněnější než výroky jejich představitelů — a v mediálním provozu je citovatelný člověk, ne dokument.